Vzpomínková próza kolínského rodáka nás zavádí do atmosféry šedesátýcha sedmdesátých let. Radovan Dršata s humorem líčí své příhody od ranéhodětství přes školní léta po dospívání, včetně zážitků z konce tzv. socialismu s lidskou tváří a okupace. Nejvíc prostoru věnuje společenským a politickým poměrům vládnoucím za reálného socialismu,normalizaci, která postihla i jeho rodinu, a v souvislosti s historií svých prarodičů a s otcovými vzpomínkami se dotkne také doby první republiky a válečných let. Zdrojem humoru je nejen reflexe érysocialismu z pozice naivního dítěte, prolínání jeho světa se světem dospělých, klukovské kousky a příhody s kamarády, ale také mnohdy marná snaha vyznat se v absurdních pravidlech té doby. Ve fragmentárně vyprávěném příběhu rodiny, jejích běžných každodenních radostí a strastí, akcentuje autor postavu otce, sportovního fanouška, redaktorakolínského rozhlasu po drátě, organizátora vystoupení kolínské dechovkyvčetně jejích zájezdů do zahraničí a s tím spojeného dohadování s mocnými úředníky. Autor má dar tlumočit jak soukromé, takspolečenské události, jak věci obyčejné a banální, tak dramatické a nevšední s nadsázkou a humorem. Jeho vyprávění je nejen svědectvím o životě v Čechách v době nedávno minulé, ale také potěšující zprávou o elementárních hodnotách rodiny a mezilidských vztahů.