Pochopíme někdy, jak některý věci, na kterých tak moc lpíme, jsou bezcenný, a ty, kterých si máme skutečně vážit, bereme jako pohou samozřejmost?\nPo náhodném návratu do rodné vsi Michal netuší, jak dramatické chvíle ho čekají. Musí čelit nejen bolestivým vzpomínkám, ale také se vyrovnat s naprosto nečekaným rozuzlením a odhalením strašlivého tajemství, které po tolika letech vyplouvá na povrch.

Tohle byla ta nejpodivnější podoba naděje, jakou jsem kdy spatřil. Naděje, ty dvířka v naší mysli, který dokážeme pootevřít natolik, abychom vklouzli dovnitř a pořádně za sebou zabouchli. Naděje, ve který se chceme ztratit. A přesně takovou jsi tu po sobě zanechala…