Kniha mrtvých je základním dílem tibetského buddhismu. Její vznik se datuje do 8. stol. po Kristu, kdy byla patrně poprvé zapsána, avšak v následujících zhruba šesti staletích patřila k tajným, „zakopaným“ knihám, které nepronikly na veřejnost. O její rozšíření se zasloužil až ve 14. století asketa Karmalingpa, jenž ji údajně objevil na hoře Gampodar a předal svým následovníkům. Tato kniha přináší poučení zemřelému na jeho cestě do zásvětí – v „mezistavu“, který následuje po fyzické smrti. Tibetská kniha mrtvých vychází u nás již po šesté a poprvé ji doprovází tibetský originál. sakriti opis