Po pěti letech od vydání knihy vydavatelstvím Svět křídel “BEZ NICH BY NEVZLÉTLI“, (popisující podrobně organizační a personální výstavbu útvarů a jednotek letištního a radiotechnického zabezpečení čs. letectva a VzS AČR) přichází od stejného autora další, Jak naznačuje název, jedná se opět o problematiku služby, která po několik generací nerozlučně k letectvu patří. Tou pozemní složkou byla, je a zřejmě i nadále bude LETECKÁ ZABEZPEČOVACÍ SLUŽBA a to jak tzv. vojenská i civilní. Za období mnoha desetiletí prodělala (přirozeně) značný technický i organizační pokrok.

Autor se v této knize zaměřil na techniku, kterou používaly složky vojenské zabezpečovací služby letectva Spojených států severoamerických (USAAF), britského Královského letectva (RAF), německé “Luftwaffe“, sovětských “Vojenno-vozdušnych sil“, ale i čs. letectva a Vzdušných sil AČR Díky této technice se předešlo ztrátě orientace - “BLOUDĚNÍ PO NEBI“.

S autorem řadu let spolupracoval dlouholetý příslušník služby radiotechnického zabezpečení (v letech 1983 až 1994 pracoval jako nejvyšší odborný náčelník RTZ vojenského letectva na Ministerstvu obrany a Generálním štábu AČR) plukovník v.v. Ing. Jaroslav Blinka.

Vyjímáme některé pasáže z jeho DOSLOVU:

„…Poprvé jste dostali do rukou knihu, která souhrnně představuje celý komplex prostředků rádiového, radio-navigačního, radiolokačního i světlotechnického zabezpečení nejen našeho vojenského letectva, ale i letectva USA, Velké Britanie, Německa a bývalého Sovětského svazu od nejrannějších dob jejich výroby a použití. Byl jsem ale značně překvapen, když mně dal k přečtení materiál k vydání této knihy. Netušil jsem, že si umínil zvládnout tak široký záběr. Přidat do přehledu této techniky kromě československé i techniku dalších armád (USA, Velké Britanie, Německa a Sovětského svazu) bylo velice odvážné a jistě nesmírně náročné. Zvláště když téměř v každé oblasti (radionavigační, radiolokační i světlotechnické) popisuje techniku od prvního zařazení do výzbroje až do současné doby.

Kniha umožňuje čtenáři udělat si dobrý obrázek o tom, jak v jednotlivých státech se technika rozvíjela, jaký měla vliv na použití letectva zvláště ve válečných letech, jak se ta která cizí technika využívala ve vlastní armádě (často při domácí výrobě jak se souhlasem, tak často i bez souhlasu dodavatele) …“

V knize jsou popsány světelné majáky, prostředky pro osvětlení pro přistání - od “Husích krků“ až po zábleskové řady, nejrůznější světelné majáky a světlomety, radiové dlouhovlnné zaměřovače s rámovou anténou až po automatické VKV a UKV zaměřovače, letištní přistávací radiolokační systémy vč. těch nejstarších, které byly použity již při operacích USAF v Tichomoří a při invazi v Normandi v létě 1944, jejich modernizace až po současnost. Nechybí celý “rodokmen“ vývoje radiolokačních přistávacích systémů v SSSR a v Československu. Obsáhle jsou popsány majákové “nepřesné i přesné“ přístrojové systémy - od “Lorenzů“ až ILS, používaný na leteckých základnách Vzdušných sil AČR.

Zřejmě největším přínosem je “několik stovek“ ilustračních fotografií a obrázků, což určitě přivítají nejen pamětníci LZS, PZN a RTZ, ale i ta “hrstka“ současných příslušníků “Letecké radionavigační služby“.

Čtenáři vězte, že se od téhož autora dočkáte dokončení trilogie “BEZ NICH BY …“ a to “ … NEPŘISTÁLI“ (O ženách a mužích z pozemních i podzemních velitelských a naváděcích stanovišť, z letištních stanovišť povětrnostní a dispečerské služby, o řídících létání a řídících přistání čs. letectva PVOS a PVO VzS AČR v období 1949 až 2003)