Na počátku 20. století se mnoho idealistických Židů z Ruska usídlilo v Palestině a jejich úsilí položilo základ modernímu státu Izrael. Ruský román předního izraelského prozaika Meira Šaleva předestírá groteskně vážné zpodobení družstevní vesnice v Izraeli, jež připomíná Chagallovy obrazy: podobně jako ony je silné především atmosférou, barvami a symboly. Všechny postavy se pohybují na pomezí uvěřitelnosti – svérázný učitel Pines, jenž prokládá svou řeč biblickými citáty a sbírá broučky, strážník a terorista Rilov, trávící dny v kanalizaci, či strýc Efrajim, který zmizí s milovaným býkem na zádech. Podobně pozoruhodná jsou zvířata: zádumčivý mezek Zajcer se svými neotřesitelnými zásadami, pelikáni přinášející v zobáku poštu z Ruska či kocour Bulgakov, z nějž zkažená lidská společnost udělala zabijáka. Šalev si tropí šprýmy z národních mýtů a utopických vizí izraelských průkopníků, přičemž rafinovaně využívá poetiky východoevropské jidiš literatury. sakriti opis