Kniha přináší metodologicky inovativní výklad změn v socialistickém hnutí v českých zemích v letech 1900–1920.

Dramatické události světové války, revoluce v Rusku, rozpad monarchie a vznik republiky jsou nahlíženy z pohledu mladé generace příslušníků a sympatizantů socialistického hnutí s cílem představit čtenáři alternativní pohled na poměrně dobře známé události českých a světových dějin. Metodologickou oporou je autorovi generační přístup, poprvé v české historické vědě takto komplexně uplatněný na historickou látku.
Autor upozorňuje na generačně specifickou interpretaci světa u mládeže narozené v letech 1885–1900 s citem pro interpretační rozdíly dané národnostní, třídní nebo politickou příslušností. Vývoj v českých zemích je systematicky srovnáván i se situací socialistické mládeže mimo habsburskou říši i v rámci jednotlivých socialistických stran Předlitavska. Z hlediska historické vědy byly dosavadní interpretace zmíněných událostí na generační faktor chudé, někdy dokonce generačním aspektem nedotčené, s tendencí k unitarizaci výkladu historických jevů.
Generační metoda v tomto smyslu osvědčila svoji relevanci jako cesta k bohatšímu historickému poznání. Osvědčila se jako nástroj k odmítnutí ideologické předpojatosti, ať už ve smyslu adorace „Masarykovy republiky“, nebo naopak hagiografie počátků komunistického hnutí.
Generační přístup se ukázal jako vhodný a nutný korektor zvláště událostních politických dějin, ale také jako plnohodnotný interpretační rámec pro práci historika: pojem generace proto můžeme bez pochyb zařadit mezi základní nástroje historikova poznání, vedle pojmů jako jsou národ, třída nebo gender.