Příručka 'Zatížení konstrukcí podle ČSN EN 1991' vysvětluje základní postupy pro stanovení obvyklých typů zatížení pozemních a inženýrských staveb. Důležité články v jednotlivých částech ČSN EN 1991 nebo čísla rovnic, na které se příručka odvolává, jsou v textu psané kurzívou. Záměrem příručky je seznámit uživatele Eurokódů s postupem stanovení charakteristických a návrhových hodnot základních typů zatížení a jejich účinku na konstrukce pozemních a inženýrských staveb. Příručka se člení do osmi kapitol.

• Kapitola I se zabývá vlastní tíhou, stálými a užitnými zatíženími pro pozemní stavby podle ČSN EN 1991-1-1.
• V kapitole II se uvádějí postupy stanovení zatížení sněhem na zemi a na střechách podle ČSN EN 1991-1-3.
• Kapitola III se zabývá zatížením větrem, uvažovaným jako ekvivalentní statické zatížení, postupem stanovení rychlostí, tlaků a sil od větru na různé typy konstrukcí pozemních staveb a mostů podle ČSN EN 1991-1-4.
• Kapitola IV uvádí pokyny pro stanovení zatížení teplotou, včetně kombinací jednotlivých složek teploty podle ČSN EN 1991-1-5.
• Kapitola V poskytuje pokyny pro stanovení staveništních zatížení a jejich kombinací s dalšími typy zatížení v dočasných návrhových situacích podle ČSN EN 1991-1-6.
• Kapitola VI uvádí postupy navrhování konstrukcí na mimořádná zatížení podle ČSN EN 1991-1-7, včetně zatížení nárazem od různých typů dopravních prostředků, výbuchů plynu nebo prachu.
• Kapitola VII uvádí zatížení mostů pozemních komunikací a lávek pro chodce podle ČSN EN 1991-2.
• Kapitola VIII popisuje zatížení a výpočet jejich účinků na zásobníky a nádrže podle ČSN EN 1991-4.

Příručka obsahuje ilustrativní obrázky a příklady, které usnadňují stanovení zatížení a účinků zatížení na konstrukce podle řady ČSN EN 1991.