Je zřejmé, že k rozvoji kariéry a dosažení osobních pracovních cílů nestačí jenom usilovně pracovat, ale je třeba si vytvořit dobrou pověst, osobní styl – především v komunikaci s lidmi, naučit se vystupovat, věnovat pozornost řeči těla a samozřejmě i svému vzhledu, prostě formovat příjemné a pozitivně přijímané rysy osobnosti, ovládat umění prosadit se, aniž by to vyvolávalo přílišné konflikty a narušovalo pracovní vztahy v organizaci. Autorka upozorňuje čtenáře na paletu možností, jak se pomocí formování osobního stylu prosadit, co je k formování osobního stylu třeba a jakým úskalím je nutno se vyhnout. Uvádí přitom řadu zajímavých příkladů z praxe. Mimořádnou pozornost věnuje především vytváření prvního dojmu a neverbální komunikaci (řeči těla), dosahování profesionální přesvědčivosti a důvěryhodnosti a vůbec rozvíjení schopnosti „sebezviditelnění“. Zdůrazňuje, jak obrovskou roli přitom hraje správná volba oblečení, a dává návod, jaké oblečení, jaké barvy a jaký osobní styl oblékání by měl člověk zvolit a jak by se měl oblékat pro různé příležitosti tak, aby to napomáhalo vytváření působivého image. Rozhodujícím předpokladem využití všech těchto prostředků usnadňujících pracovní kariéru a dosažení žádoucího postavení ve společnosti je však poznání sebe sama, sladění zvolených prostředků s fyzickým typem člověka, jeho pohlavím a věkem. A samozřejmě také s oblastí jeho působnosti. Co je dovoleno člověku orientujícímu se na kariéru v odvětví rekreace, turistiky či sportu, není dovoleno pracovníkovi poradenské nebo obchodní firmy. Knížka Eleri Sampsonové není rozhodně mentorujícím suchopárným čtením. Lze dokonce říci, že je zábavná. Méně zábavné je pak, jestliže se jejími doporučeními budete chtít řídit například při vylepšování svého stylu oblékání. Já jsem například zjistil, že ke svému tmavému vlněnému a decentnímu obleku budu potřebovat úplně jinou kravatu a že bych si neměl dovolit přitom nosit mokasíny, by? zcela hladké. A tak mě to zábavné čtení Eleri Sampsonové zatím stálo – no ani se neptejte!