Kniha Druhá příroda se zabývá fenoménem „politizované“ přírody. Pojednává o lesích, které byly navrženy a vysazeny člověkem jako památníky či monumenty a o hranicích mezi samorostlým a lidským. Pokouší se uchopit a zároveň nepopřít napětí vznikající mezi přírodou formovanou k účelům ideologií na straně jedné a přirozeným prostředím, které ji obklopuje a naturalizuje na straně druhé.
Tento konflikt je základním tématem knihy a neukazje se jako výzva k „odevzdanému“ návratu do panenského stavu, ale jako hybatel procesu tvorby – vytváření nového. Téma je rozvíjeno skrze případovou studii, jejímž cílem je postihnout fenomén lesů vysazených v různých dobách a na různých místech tak, aby manifestovaly konkrétní politické sdělení nebo se staly monumentálním odkazem. V knize jsou zahrnuty fotografie z lesů vysazených okolo poloviny dvacátého století do tvarů slov Hitler (Česká republika), Tito (Bosna a Hercegovina), Lenin (Bělorusko) a Les obětí holocaustu (Izrael). Poslední z fotografických množin dokumentuje výsadbu nového Lesa růstu (Česká republika).
Kniha postupně prozkoumává důvody fascinace lesem jako přírodním prostředím, lesem jako monumentem a ruinou a nakonec uměním, které je motivováno touto fascinací a snaží se tento efekt zachytit či znovuvytvořit. Rozpory, které zažíváme v těchto lesích, nakonec zachycuje i její struktura: dokumentární materiály pořízené ve výše zmíněných lesích byly nezávisle předkládány. sakriti opis