Kniha významného francouzského sociologa, jehož úvahy zásadním způsobem ovlivnily také estetiku, literární historii a řadu dalších oborů, probírá v obecnosti i na konkrétních příkladech fungování jazyka jakožto sféry symbolické směny.

Bourdieu knižním souborem z roku 1982 reagoval především na Saussura a jeho vlivnou recepci u strukturalistů, ale též například na J. L. Austina, N. Chomského a další klíčové autory. Neosobní, zdánlivě neutrální systém jazyka je odhalen jakožto zvláštní a velmi efektivní mocenský postoj, díky němuž se vyjadřovací nástroj, jenž reálně náleží pouze některým, privilegovaným vrstvám, prosadí jakožto měřítko pro uvažování a vyjadřování všech - i těch (jedinců, vrstev, etnik atd.), kdo jsou příslušným uspořádáním fatálně znevýhodněni. V tomto rámci vystupuje i slovní zásoba, syntax, styl apod. jen jako aspekty distribuce kulturní moci a vyjadřovacích výsad. Zatímco tedy strukturalisté chtěli vytvořit sociologii po vzoru lingvistiky, Bourdieu demaskuje lingvistické hledisko jakožto strategii uvnitř společnosti, zdaleka však nejde jen o pouhé oborové přetahování: jeho analýzy jsou v podrobnostech velmi subtilní a podnětné zvláště pro jazykovědce a literární vědce. sakriti opis