Mezi prozaiky zaujímají Zdeněk Rosenbaum i Ladislav Szalai docela solidní postavení: jsou čtenářsky oblíbení a kritika je k nim shovívavá nebo vcelku netečná. Tedy ideální stav, v němž Rosenbaumova Krajina s nábytkem, Mé svatby a cizí pohřby či Muž ve vaně, Szalaiova Cesta do bláznovy zahrady i jejich společná tvorba z knihy Dvojnásobný dvojník měly možnost soutěžit o čtenářskou přízeň s knihami autorů nepochybně renomovanějších a vyšly z tohoto klání se ctí. Tedy opravdu solidní postavení připomínající tak trochu mírně prošedivělého elegána se sotva znatelným, leč přece jen postřehnutelným bříškem. – Jak může v tomto postavení na naše autory i čtenáře zapůsobit skutečnost, že se oba stanou obětí pokusu o únos? Skandál? Provokace? Nenávist? Závist méně úspěšných? Nebo jen trapná náhoda, v jejíž slepotě se může naplnit náš osud? Náš neustále drážděný smysl pro senzace by byl určitě více ukojen, kdyby za únosem byl jeden z naznačených motivů, ale nakonec ani racionální motivace, byť je zároveň motivací absurdní (jak ale často má skutečnost blízko k absurditě!), není méně zajímavá a dráždivá. Z ní vycházejí příběhy Tajné společnosti SF, kterou Zdeněk Rosenbaum spolu s Ladislavem Szalaiem poznali a již nám předvádějí.