Klára vyrostla v Praze a neví, že její život začal na drsném západním pobřeží Irska. Netuší, že kdysi byla holčičkou Ciarou, kterou někdo odložil na práh dětského domova. Po smrti novorozeného syna, rozpadu manželství a zjištění, že si ji rodiče přivezli z pracovního pobytu v Irsku, se její svět roztříští na kousky. Odjíždí zapomenout a najít vlastní kořeny. Na útesech, plážích a v kronikách rozplétá osudy svých předků úzce spojené s historií nehostinného ostrova. Zjišťuje, že každá generace čelila jiným zkouškám, jiným ztrátám a jiným volbám. A že síla ženy se často rodí právě z bolesti, kterou se rozhodne unést.

Románem prostupuje podmanivá legenda o tuleních ženách a mužích – bytostech, které patří moři i pevnině. Symbol svobody, identity a lásky, jež může být stejně léčivá jako ničivá. Sedmá slza je příběh o tom, že někdy musíme odjet daleko, „až kam nás země pustí“, abychom našly sebe, smíření a naději.