Revoluční románu americké kritičky, filmařky a spisovatelky Chris Kraus odhalující machismus newyorské intelektuální scény sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých let. Kniha která vypráví o tom, jaké to je být ženou umělkyní se nikterak neobtěžuje zakrývat svou autobiografičnost. Když svět upírá ženám právo vyslovovat se k věcem neosobním – vyslovuje se Chris Kraus, kterou newyorská kulturní scéna, jíž vládnou muži, odmítla – nezbývá jí než psát sama o sobě. Jakýkoliv odstup tu není žádoucí. Osobní je politické. Detailní ohledání „nepřijatelných“ emocí – milostné posedlosti, emoční závislosti, sklonů k sebedestrukci – pak nese politický smysl.
Hlavní hrdinka z románu vychází jako etické monstrum, sebestředná stárnoucí neurotička, která si projektuje do Dicka své poněkud adolescentní romantické představy, aniž by se kdy zabývala tím, kým vlastně Dick je. Zneužívá druhého člověka pro svůj umělecký projekt a autenticita jejích citů je tak přinejmenším pochybná. Monstróznost její milostné obsese předem odkázané k neúspěchu, nesnesitelná otevřenost, se kterou líčí svou touhu jakož i tělesné nedostatky, nemoci, nesplněné umělecké ambice a životní tragédie, jsou ale v důsledku fascinující. Román je upřímnou zpovědí o ženském selhání a (sebe)ponížení, manifestem nového druhu feministky, která se nebojí probít se vlastním narcisismem k zodpovědnosti za sebe sama a v neposlední řadě skvěle napsané umělecké dílo.