V listopadu odjíždí Anna s rodinou na dovolenou, na rekreační chatu. Do tajemného kraje léčitelek, bohyní a bosorek. Těší se, že navštíví zapadlé údolí, v němž v 60. letech minulého století učila. Ve škole na moravsko-slovenském pomezí, kde jako mladičká učitelka začínala svoji praxi záskokem za vesnického učitele, jenž musel narukovat na vojnu.

Ve škole poznala svou první lásku, učitele Jana. Ve třídě měla děti od prvňáčků po třeťáky. Děti, jež si vážily učitelů i rodičů. Docházely ze samot za každého počasí i několik kilometrů. Poznala jejich rodiny, které žily a hospodařily po staletí téměř stejným způsobem, jako jejich předkové. Aby se uživily na kamenité horské půdě, musely celé rodiny včetně dětí tvrdě pracovat a učení bylo až na druhém místě. Ale to neznamená, že by děti byly méně snaživé nebo vnímavé. Pobyt v údolí jí dal poznat mnoho zajímavých lidí – např. kamarádku Jiřinku, osud její matky Dorky, jejich sester Rozky a Terky. Spřátelila se s další kamarádkou Lenkou, která se do údolí přivdala. Ve svých vzpomínkách citlivě analyzuje přeměnu názorů v průběhu desetiletí. Ústředním motivem knihy je zdravý a vřelý vztah mezi Annou, přicházející z města a starší ženou, přezdívanou Královička, pamětnicí bývalých drsných časů. Její životní moudrost rezonuje v utváření nového optimistického vztahu k životu v mladé ženě, která v ní nachází oporu.