Všechny příběhy z knihy Jana Macha s názvem Přišívačka uší v sobě nesou stopy tajemství, ale nejedná se o sci-fi, ani o hororové čtení, byť některé povídky k němu mají dost blízko. Ta, podle níž se kniha jmenuje, například vypráví o dívce Anežce, co se nejprve živí přišíváním plácaček k ušankám ruských čepičářů, ale úspěchu (i v milostném vztahu) dosáhne teprve tehdy, když se začne věnovat uším na modelech obřích prehistorických savců pro světovou výstavu. Šťastná šička uvěří, že dokonalé a správně přišité uši jsou bránou k úspěchu a šťastnému životu vůbec. A když má pocit, že opět zklamala, pokusí se uši na své vlastní ztrápené hlavě přesadit pomocí nože a jehly tak, aby se přiblížily ideálu, jaký vyžaduje okolní společnost. Přitom právě ona si je jako jediná z protagonistů povídky vědoma skutečné hrozby totalitních modelů, byť v jejím světě symbolizuje ono nebezpečí globální (a o to nebezpečnější?) klišé invaze z Marsu.
Zcela konkrétní naproti tomu je ona výstraha v povídce Danuta B/lues, příběhu z komunistického Polska o mladé dělnici z továrny na pistole, kterou papaláši maskují v rámci utajení za pekařku a šíří o ní, že je nakažená syfilidou, takže nezavadí o chlapa, dokud se neodhodlá ke smrtelně nebezpečnému činu... sakriti opis