Kniha se věnuje třem zásadním etapám v historii novočeské textové kritiky: zaprvé období přelomu 19. a 20. století, v němž textová kritika postupně získávala odborný rámec a kdy současně dochází k prvním máchovským edičním sporům, zadruhé době sporů o míru aktualizace textů novočeské literatury a o zásady ediční práce ve 30. a 40. letech a zatřetí éře poválečných bezručovských polemik s těžištěm mezi roky 1960-1963, jejichž výsledky se promítly i do norem ediční práce, jak je ustavovala příručka Editor a text (1971). V literárněhistorické analýze se autoři snaží nahlédnout dobové teoretické projevy, vlastní edice, recenze a polemiky zejména z perspektivy rodících se možností pro dobový kontext, pokoušejí se přistupovat k jednotlivým otázkám nikoli jako k čemusi hotovému, ale jako k stále otevřené problematice, čímž v druhém plánu poukazují na podnětnost mnohohlasí různých edičních přístupů a koncepcí, a to i pro dnešní ediční praxi. Tyto tři úseky dějin oboru jsou představeny současně v samostatně komponovaných částech komentované přílohy, která přináší texty z hlediska disciplíny dnes již "klasické" i dosud (v případě bezručovských materiálů) nepublikované. sakriti opis