Jednatřicátého ledna 2014 to bylo třicet let, co zemřel profesor Josef Charvát. Po takové době je společnost i medicína už hodně jiná. Obojí se měnilo, a často dramaticky, i během dlouhého života profesora Charváta, který se dožil 87 let. Zažil – a přežil – dramatické chvíle na počátku druhé světové války i na jejím konci, v roce 1968 byl navrhován do funkce prezidenta republiky, ale odmítl kandidovat. O rok později byl zvolen rektorem Karlovy univerzity, jenže do funkce již nebyl jmenován. Do dějin medicíny se zapsal především jako velký internista, jeden z nejvýznamnějších českých lékařů 20. století. Na jeho odkazu dodnes zůstávají cenné především tři aspekty: 1. Moderní dynamický přístup ke klinické medicíně, který přetrvává nejen na „jeho“ III. interní klinice pražské Všeobecné fakultní nemocnice, ale i na pracovištích, jež vybudovali jeho žáci doma i ve světě. 2. Filozofické názory na společnost a její vývoj, které shrnul zejména v knihách Život, adaptace a stress a Člověk a jeho svět. 3. Postřehy a hodnocení událostí v české společnosti, které zachytil ve svých denících. Charvátovy záznamy jsou historiky stále citovány jako důležitý zdroj poznání předválečného a válečného období a zejména doby po válce až do počátku 80. let.