Předložená monografie je věnována velké biskupské osobnosti – Josefu Hlouchovi.
Autor podrobně nahlédl již do Hlouchova dětství a vylíčil zde detailně rodinné poměry, z nichž vyšel, jeho studia, nejprve na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a pak na teologické fakultě v Olomouci i etapu kněžské činnosti. Podařilo se mu zároveň velice dobře zachytit a zdůraznit ty duchovní postoje a aspekty Hlouchovy činnosti, které se projevují i v pozdějších obdobích, a z nichž vychází ve své kněžské a biskupské službě. Josef Hlouch totiž bezesporu patří ke generaci kněží, jež se stala hybnými silami snah o hlubokou duchovní obnovu, reagující na poválečnou společenskou i duchovní krizi. Hlavní část životních osudů je spojena s obdobím po roce 1945, kdy je jmenován českobudějovickým biskupem, a to v době, kdy sílí zápas o další podobu společnosti i státu. Je logické, že velmi obsáhle tematizoval František Kolouch biskupovy osudy během komunistického režimu, kde se mu podařila vystihnout i vnitřní pnutí, které v církvi existovala po etablování totalitní vlády v roce 1948. Zmiňuje těžkou situaci biskupa poté, co zesiluje represivní tlak, který ústí do biskupovy internace. Velmi detailně zmiňuje jak podmínky jeho domácí izolace, tak i všechna zastavení jeho internace mimo diecézi od roku 1952. Ve srovnání s těmito pasážemi je však období 60. let pojednáno poněkud stručněji a v podstatě bez odkazů na archivní materiály. O to více se soustředil na zachycení atmosféry doby Pražského jara, návratu do biskupského úřadu a také vliv normalizace. sakriti opis