Atlas sestává z tradičních částí: úvodní historicko-urbanisticky zaměřené studie, která přibližuje osídlení prostoru dnešního Smíchova a jeho proměny od pravěku po současnost. Na studii se podílelo sedm odborníků z oblasti historie, dějin architektury a urbanismu, archeologie, archivnictví, geoinformatiky aj., je doplněna černobílými vyobrazeními a základními statistickými údaji v tabulkách a grafech.
Následuje, vedle nezbytné bibliografie k dějinám Smíchova, hlavní oddíl atlasu – obrazový, který se skládá především z odborně pořízených reprodukcí starých map (výřezů z plánů celé Prahy i speciálně plánů Smíchova), vedut, starých i moderních fotografií a leteckých snímků. Archivní materiály ze svých sbírek poskytlo více než 20 českých i zahraničních institucí a několik soukromých osob. V atlase lze nalézt jak „základní“ vyobrazení Smíchova (včetně řady regulačních plánů od poloviny 19. století), tak mnoho dosud nepublikovaných starých map a fotografií. Vývoj zástavby a vybrané problémy smíchovské historie jsou pak vyjádřeny rekonstrukčními mapami a 3D modely.

Smíchov je již třetím svazkem z mezinárodní řady Historických atlasů měst věnovaný Praze. Souvisle popisuje a na ikonografickém materiálu představuje dějiny města a kromě toho se autoři v úvodní studii, ale i při výběru archivních pramenů, podrobněji zaměřili na několik pro Smíchov charakteristických témat: - postupné spojení dvou původně samostatných sídelních jednotek (Újezd a Smíchov) v souvisle urbanizovaném území - trojí proměna charakteru zástavby a využití ploch (od převážně zemědělsky a rekreačně využívaných polí, vinic a (okrasných) zahrad v průmyslovou čtvrť a od konce 20. století v rezidenční lokalitu, kde se významně uplatňuje terciární sféra) - Bezprostřední sousedství Pražských měst (Malé Strany) a poloha při významných komunikacích způsobily neexistenci přirozeného centra spojeného Smíchova. To muselo být vytvořeno v 19. století uměle (náměstí 14. října), ovšem nikdy se plně akceptovaným funkčním veřejným prostorem nestalo.