Jarní Revolver Revue obsahuje dva texty Adama Drdy. Protagonistkou úvodního portrétu ze série o mimořádným osobnostech české společnosti je tentokrát letošní jubilantka Dana Němcová a autor esej o jejím životním osudu a postojích uzavírá slovy: „Když se dobré věci pojmenují, zní to vždycky poněkud pateticky: na Daně Němcové jsou inspirativní obětavost, láska k bližním, věrnost v přátelství, schopnost odlišovat důležité věci od hovadin, pochopení, že aby člověk všechno neztratil, musí se lecčeho vzdát, k lecčemu se rozhodnout a důsledky svých rozhodnutí pak statečně nést. To všechno je dnes stejně důležité jako v normalizačních letech.“ Ve stati Zvláštní zacházení se pak Drda zabývá terezínským rodinným táborem v Osvětimi-Birkenau a největší masovou vraždou čs. občanů v noci z 8. na 9. března 1944. Ačkoli od této události letos uplyne sedmdesát let, není ve zdejším obecném povědomí dodnes přítomna zdaleka tak, jak by bylo na místě: „Šoa se v Čechách dosud pojímá jako cosi cizorodého: ne jako specifická a přitom neoddělitelná součást národní tragédie, ale jako osud ,těch druhých‘.“

Obsáhlý blok textů patří zemřelému básníku, překladateli, esejistovi a historikovi Zbyňku Hejdovi. Přinášíme mimo jiné dosud nepublikované interview, které připravil Jean-Gaspard Páleníček, a anketu, v níž osmnáct spisovatelů odpovědělo redakci RR na tři otázky. Autory nových básní jsou v tomto čísle Pavel Kolmačka a Ewald Murrer, autory próz Marie Iljašenko a debutující Martin Bořkovec: „Hlavním ukazatelem by asi mohla být ta jejich lhostejnost. Nemůžu nevidět, že některým skutečně absolutně lhostejnej jsem. Jednu docela sympatickou holku z kvinty jsem asi před měsícem napomenul, ani jsem na ni myslím nezvýšil hlas a ona mi řekla: ,Ale no jo pořád.‘ Zeptal jsem se, co si to dovoluje, a ona mi řekla: ,A co jako?‘“ V cyklu Scenáristická dílna představuje Martin Ryšavý práce Marka Šindelky. Milena Fučíková pro RR přeložila a komentovala novelu Otrokářská krev současného francouzského spisovatele a dramatika Laurenta Gaudého, jehož prózy bývají přirovnávány k dílům Conradovýn či Melvillovým, ale jehož žádná práce česky dosud nevyšla.
Malířka Věra Nováková v RR představuje výběr ze své nové tvorby, který určuje téma Provazochodců. Ukázky z plastik a prací na papíře provází rozhovor, který s jejich autorkou Monikou Immrovou vedl Petr Vaňous. Tereza a Juraj Horváthovi pokračují ve volné sérii přibližující slovem i obrazem současné významné ilustrátory, grafiky a kreslíře – v tomto čísle umělce působícího pod jménem Atak. Jaroslav Formánek rozmlouval s Pavlem Vošickým o jeho životě i kresbách, v nichž se „ty jejich srpy a kladiva dostávaly do pejorativního sousedství“. Tvůrčí formace kunstWerk tentokrát přispěla projektem Odposlechy. V cyklu Ateliéry jsou představena pracoviště Viktora Pivovarova. Nechybí ani rubrika Petra Babáka a Karel Haloun otevírá nový seriál – zaměřený na české knižní edice.
Závěrečný kritický Couleur se tradičně věnuje reflexi aktuálního kulturního a společenského dění: v tomto čísle například otázkám současných světových muzeí, dramaturgii pražských retrospektivních výstav od roku 1989, novému českému vydání díla Jacoba Burckhardta, poslední sbírce I. M. Jirouse, problematice vydávání Hrabalových Spisů, dokumentárnímu filmu Putinovy hry a dalším tématům.

Samostatně neprodejnou přílohou jarní Revolver Revue je Jedna věta Martina Sochy.