Aikidó (pro některé bojový sport, pro jiné záhada) trpí nepochybně nedostatkem informací o vlastních cílech a metodách, jimiž se radikálně liší od jiných disciplín, ať už orientálních či nikoli, k nimž je často připodobňováno, ba dokonce je s nimi zaměňováno. S ambiciózními (či snad utopickými) záměry nenabízí nic menšího než způsob vedení boje, který vymycuje násilí, a tím současně poskytuje určitý úhel pohledu na druhé a na svět a způsob komunikace s nimi.
Jeho síla vychází bez pochyby z toho, že se kromě přísnosti svých principů opírá o koherentní a strukturovanou metodu, jež vyjadřuje zároveň pokračování ostatních bojových umění i rozchod s nimi. Jeho slabostí je, že se nevyhýbá bloudění a historickým vtělením, jež jsou vlastní každé lidské činnosti.
Přesto není důvod jej litovat, neboť právě to dodává objem, pevnost a hustotu něčemu, co by jinak zůstalo pouhým netělesným ideálem. V aikidu, stejně jako v poezii, se slabost rýmuje s bohatstvím.

Franck Noel je držitelem 7. danu v aikidu, který získal ve světovém centru Aikikai v Tokiu, kde pobýval osm let a s nímž stále udržuje kontakty. Žije v Toulouse, kde se věnuje výuce této disciplíny ve středisku "Dojo de la Roserai", jež založil v roce 1988, a kromě toho vykonává praxi na nejrůznějších místech po celé Evropě. Zastává odpovědná místa v FFAAA (Francouzská federace aikida, aikibuda a příbuzných disciplín), což mu umožňuje pracovat na výchově nových kádrů a reflektovat jejich roli v praktikování této disciplíny. Kromě knihy Aikidó. Fragmenty dialogu o dvou neznámých je autorem řady esejů a článků věnovaných aikidu. sakriti opis