Po publikaci, která čtenáře seznámila s osudem Adiny Mandlové, přichází druhá, která mapuje život její filmové kolegyně a kamarádky Natašy Gollové. Obě ženy si v období protektorátu prošly množstvím problémů, které vygradovaly po válce. Obě se musely vyrovnávat s nenávistí, odporem a nařčením z kolaborace. To je v jistém smyslu spojuje. Ale je zde spousta věcí, které Natašu Gollovou činí osobitou a nezaměnitelnou. Vladimír Přibský zachycuje ve své knize Natašu Gollovou už jako etablovanou herečku, která má za sebou filmy, jež se zapsaly u diváků jako nezapomenutelné. Ukazuje nám, s čím vším se musela vyrovnávat, čemu čelit, co jí přinesl vztah s Němcem, jak to nesla její rodina a jak fungovala tehdejší kinematografie pod diktátem Velkoněmecké říše. V neposlední řadě neopomíjí ani hořký závěr konce války, kdy Nataša působila jako dobrovolná ošetřovatelka v Terezíně. Ano, Natašu Gollovou většina z nás vnímá jako žabce, jako věčně mladou, rozjívenou dívenku, která to na filmovém plátně uměla pořádně roztočit. Ale málokdo si při sledování filmů s ní uvědomí, že v té době, kdy hrála své osobité party ve filmech Eva tropí hlouposti, Hotel Modrá hvězda či Roztomilý člověk, jí běželo na třicátý rok. Máme tedy možnost nahlédnout do života filmové herečky, který v mnohém nebyl tak skvělý, báječný a příjemně šílený, jako role, které ztvárňovala.