Knihou Skepse a gnóse se ke čtenářům bezmála po stu letech nově dostává Vorovkovo „filosofické vyznání“ plné jemných životně filosofických postřehů, metafor, básnických obratů, náboženských výzev a mravních apelů. Autor vyškolený exaktními vědami a přísnými pravidly vědeckého bádání v ní skepticky posoudil možnosti racionalismu, který ve filosofii u mnoha „životních“, tzv. metafyzických otázek naráží na své hranice a uvolňuje místo nejen pro racionálně kontrolovanou spekulaci, ale též pro další cesty k získání odpovědí na tradičně „filosofické“ problémy lidského bytí – pro intuici, mystiku, náboženskou víru. Vorovka svou filosofii považoval za vyjádření osobního postoje ke světu, opírajícího se vedle vědeckých a zkušenostních poznatků o filosofickou nadzkušenostní a nadracionální intuici – gnósi. Byl přesvědčen, že jen taková filosofie může osvobozovat lidského ducha z církevních, politických a vědeckých vazeb a zvyšovat tím i míru svobody pro člověka a lidstvo. Svůj výklad završil nábožensko-filosofickou koncepcí teistického panpsychismu, postavenou na ideji oživené a živoucí skutečnosti, která je božsky svrchovaná, a přece lidskému duchu v okamžicích gnostického poznání přístupná. Vorovka se touto knihou přihlásil k iracionalistickému proudu v české filosofii, který zejména ve dvacátých letech 20. století působil jako protiváha převažujícího pozitivistického myšlení.