První Husserlův spis k transcendentální fenomenologii provázený dvěma interpretacemi Jana Patočky.
Lidské poznání se prostřednictvím subjektivních pochybností nepopírá, ale ani se nestává pochybným. Poznáním se však stávají pouze nepochybné možnosti poznání a absolutně výstižné poznatky. Základním předpokladem tohoto procesu tudíž je neakceptovat ihned žádnou formu poznání jako poznání, neboť subjekt by mohl být zaskočen pochybnostmi - prvotním se stává vědomí nepochybných případů poznatků, skutečně vystihující předměty svého poznání. Zakladatel fenomenologie zkoumá možnosti objektivních věd při poznávání problematiky transcendence. Jak může poznání překročit samo sebe a vystihnout bytí, které nelze najít v rámci vědomí? Subjekt nesmí použít transcendentní redukci, ale fenomenologickou redukci - tj. vyloučení všech transcendentních tezí. Fenomenologickou redukci představuje vztažení neplatnosti k veškeré existenci transcendence. Vědecké hypotézy, teorie, platnosti, skutečnosti se stávají přípustné pouze jako fenomény. Radikální zdůraznění lidského vědomí jako absolutního čistého bytí, zcela odlišného od skutečnosti ostatní reality. Jednotlivé věci jsou dány pouze v jevu a jeho prostřednictvím! Přílohu tvoří dva Patočkovy články o Husserlově transcendentální metodě.