Jedenáct milionů německých vojáků se dostalo během druhé světové války do zajetí. Zhruba deset milionů z nich se vrátilo později domů. Ti poslední až v roce 1955 po cestě Konráda Adenauera do Moskvy, kde se mu podařilo urychlit propuštění zajatců. Zhruba milion mužů se domů nedostal. Statisíce z nich jsou dodnes považováni za nezvěstné, zmizelé a jejich osud zůstává stále zahalen temnotou. Guido Knopp informuje o utrpení těch, kteří putovali v pochodech smrti na východ, o strašlivých sovětských lágrech na Ukrajině, na Kavkaze, na Urale i na Sibiři. Cestu do pekel nenastoupili ke konci války jen vojáci, ale také značný počet zavlečených civilistů. Ti všichni měli trpět za zločiny spáchané Němci a ve jménu Německa. Kdo se dostal do amerického, britského nebo francouzského zajetí, tomu se většinou dařilo lépe než zajatým kolegům na Sibiři. Zatímco s vojáky z armád západních spojenců se zacházelo celkem slušně, ze sovětských zajatců jich zemřely víc než tři miliony. Nesčetní bývalí vojáci wehrmachtu přežili a protrpěli léta v zajetí. Mnozí z nich do této doby mlčeli, protože se s tíhou oněch let nedokázali vyrovnat. Guido Knopp nechává nyní promlouvat poslední živé pamětníky, aby se na jejich zážitky nezapomnělo. Je to pohnutý dokument o osudech německých obětí.