Hlavní štáb branné moci Republiky československé se konstituoval v průběhu několika měsíců roku 1919 a jeho definitivní zařazení do řídící struktury branné moci bylo provedeno v polovině října 1919. Od tohoto okamžiku plnil hlavní štáb úlohu "mozku armády". Stal se institucí, rozhodující v rámci politického zadání o každodennosti a trendech vývoje branné moci, o její organizační struktuře, operačním plánování, vyzbrojování a vystrojování, o výcviku a školení jak vojenských profesionálů, tak mužstva prezenční služby. Hlavnímu štábu branné moci byla vymezena pouhá dvě desetiletí existence. Za tu dobu však dokázal překonat dětské nemoci svého vzniku a stal se uznávanou řídící institucí, rovnocennou obdobným institucím jednotlivých evropských států, jež existovaly nepoměrně déle. Dokázal vytvořit tradici, na kterou se dnes s velkými obtížemi snaží navázat Armáda České republiky. Kniha je věnována jednak čtyřem náčelníkům Hlavního štábu branné moci, kteří v letech 1919 - 1939 stáli v jeho čele, jednak ostatním štábním funkcionářům. Český čtenář tak má poprvé možnost seznámit se podrobně s vývojem organizační struktury štábu a s osobami, které tuto instituci řídily a náležely tak ve své době k elitě branné moci. sakriti opis