Buštěhradská trať, která v roce 2005 oslavila 150. výročí svého vzniku, částečně navázala na těleso naší druhé koňské železnice a stala se ve své době významnou dopravní tepnou podmiňující těžbu uhlí a industrializaci. Její dnes již poněkud zašlá sláva možná trochu paradoxně pomohla uchovat na mnoha místech trať v podobě, která zaujme každého výtvarníka, jehož srdce trpí ajznboňáckou arytmií. Není tedy vůbec náhodou, že si ji Jiří Ryvola vybral jako první námět z volně koncipovaného projektu "výtvarného mapování" historických tratí. Svou typickou tužkokresbou nás provází od východního počátku trati v Praze - přes některé odbočky - až po její zakončení v Chebu. Nejde mu přitom o výběr, který by zřejmě provedl historik či architekt, ale o ztvárnění objektů, které jsou mu blízké natolik, že by je rád ukázal i nám ostatním, kteří se buď do daných míst z různých důvodů nedostaneme, či tyto objekty míjíme denně, a snad i proto nám zevšedněly. sakriti opis