Kdo hledá na "bohatém pobřeží" poklady, nalezne je v přírodě: Kostarika, to je zahrada mezi dvěma oceány, země živočichů a rostlin. Romantika dobrodružství je zde zaručena. Costa Rica znamená španělsky "bohaté pobřeží": pro malou středoamerickou zemi je to bezesporu zvučné a slibné pojmenování. Tento kousek země v roce 1502 objevil a pojmenoval Kryštof Kolumbus. Doufal, že zde narazí na množství zlata a drahokamů. Při své čtvrté a poslední výpravě plul podél celého středoamerického pobřeží a hledal průplav. Nakonec přistál v dnešním Puertu Limónu. Kostarika návštěvníky z 21. století přivábí a nakonec uvězní bohatstvím přírodních krás. Tento pruh země mezi Atlantikem a Tichým oceánem je na nejužším místě široký jen 120 kilometrů a má rozlohu 51 100 km2, tedy skoro jako Čechy. Ve Střední Americe, kterou dlouhý čas otřásají krize a ustavičně postihují přírodní katastrofy, představuje odedávna jakousi oázu. Kostarika je tradičně zemí klidu, míru, a pohody. Latinskoameričtí sousedé se "Ticos" - jak si čtyři miliony obyvatel této země samy říkají - rádi vysmívají pro jejich poklidný až flegmatický životní postoj. A oni se na to jen usmívají, neboť příroda je obdařila zemí, kterou lze bez přehánění nazvat rajskou. Od nikaragujské hranice na severu až po Panamu na jihovýchodě se zemí táhnou Středoamerické Kordillery plné sopek, jejichž vrcholy sahají až do 3800 metrů. Jejich svahy až dolů k tropicky horkým oblastem na obou pobřežích pokrývají husté deštné lesy. Na náhorní rovině Meseta Central (1000 metrů nad mořem) kolem hlavního města San José vládne podnebí věčného jara. Ticos si tohoto daru váží a umějí s ním zacházet. Chrání jej v pětadvaceti národních parcích a v dalších více než sto chráněných oblastech, které pokrývají skoro třetinu rozlohy země.