Uprostřed hustě zalidněných středních Čech leží pohoří, které se podobá Šumavě. Posledních skoro sto let jej kromě vojáků a lesníků navštívilo jen pár lidí. Na jeho okrajích se zvedají tři bájné vrchy pokryté pravěkými pevnostmi a možná i svatyněmi – Plešivec s mnoha nálezy bronzových pokladů, Žďár nad ložisky železných rud a zlatonosný Třemšín. Kraj, který je pod vládou železa, zlata i bronzu, se lesní opuštěností podobá dávnému keltskému Boiohemu. Je to kraj uhlířů, pytláků a dalších lidí a bytostí lesa. Na jaře zde rozkvétají louky plné modrých kosatců, na podzim se skály pokryté buky a duby barví do žluta a suťová pole pokrývá rajská zahrada mechů a lišejníků. A přece je v těchto krásných skalnatinách a šedavých horizontech něco studeného a skoro nepřátelského – snad stíny bojovníků, dýmy milířů, strašidelné pověsti o lesních démonech či odlesk hornické a cvočkařské bídy. Tato kniha pojednává o významu Středních Brd z pohledu skal, stromů i samotného člověka, který v těchto místech nikdy nedokázal založit trvalé sídlo. Les zde dosud vládne a určuje hudbu pramenů i šum podzemních vod. Střední Brdy se opět otevírají lidem a je třeba toho využít, protože čas se nikdy nevrací a zde to platí dvojnásob. sakriti opis