Lutyňské tango je tanec, na který jen tak nezapomenete. Sibiřské mrazy, pouštní vedra, zaoceánské lodě, žraloci, ale hlavně příběhy hrdinství a malosti, odvahy a zbabělosti, krutosti a citu, nenávisti a lásky. Nesmírně čtivý soubor beletrizovaných reportáží poutavě a autenticky přibližuje až těžko uvěřitelné válečné osudy lidí z české části Těšínského Slezska, zvané polsky Zaolzie a česky Zaolší. Autorka vychází z rozhovorů s přeživšími pamětníky, jejich blízkými, přáteli a známými, což knize dodává na naléhavosti a aktuálnosti. Kniha končí větou Doba je vždycky taková, jací jsou lidé…, která nás nutí k zamyšlení a sebereflexi, a to nejen s ohledem na řadu mrazivých paralel se současností, které v knize všímavý čtenář najde. Knihu do češtiny přeložil Jan Faber a doprovází ji bohatá obrazová příloha a zasvěcený úvod Mečislava Boráka, předního českého historika zabývajícího se Zaolším. sakriti opis