Třetí část překladu zlomové knihy Joachima Meyera (asi 1537–1571), vydané několikrát tiskem, známé díky citacím v pozdější literatuře a dostupné v reprintech, jsme logicky nazvali Šerm rapírem. Joachim Meyer byl německý šermířský mistr. Jeho dílo Gründtliche Beschreibung der Kunst des Fechtens představuje komplexní učebnice šermu širokou škálou zbraní. Ovlivnilo mnoho Meyerových následovníků (a popravdě řečeno ovlivňuje je dodnes.). Meyerův rapír je zbraň nejen bodná, ale i sečná, jak už je patrno z vyobrazení, na nichž vidíme zbraň s košem tvořeným dlouhou rovnou záštitou, postranními prstenci a záštitným lučíkem kryjícím pěst, jež má proti „klasickému” bodnému rapíru především širší, pádnější čepel. Meyerův systém šermu je v důsledku toho tudíž jakýmsi spojením technik šermu tradičními německými zbraněmi doplněný systémem šermu, jaký popsal Meyerův italský současník di Grassi. Zbraň je očividně způsobilá nejenom k přátelskému šermu v sále, ale také k opravdovému boji. Meyer také logicky popisuje použití rapíru v kombinaci s dýkou. Na závěr své třetí knihy se stručně zmiňuje o boji neozbrojeného člověka proti rapíru, o užití rapíru v kombinaci s pláštěm a rapíru proti dřevcové zbrani. „Meyerův” rapír je tudíž jednou ze zbraní, jež autor pokládá za ideálně vhodnou k sebeobraně. Pro nás je potom jeho metodika ovládání této zbraně dalším cenným přínosem do mozaiky evropských bojových umění. Překlad vydáváme souběžně s německým textem, aby čtenář měl možnost oba texty srovnat a neměl při eventuálním nácviku šermu problémy s porozuměním archaické němčině. sakriti opis