Nejuniverzálnější duch antiky Aristotelés vynikal kromě originality myšlení i nesmírnou tvůrčí potencí. Za svůj život napsal nesčíslné množství odborných i vzdělávacích spisů a pojednání, z nichž se dochovala pouze část; i ta však čítá 47 titulů. Patří k nim též Athénská ústava, ač právě u ní mnozí badatelé dodnes pochybují o Aristotelově skutečném autorství. Její objev v roce 1890 a následující knižní vydání v Londýně vyvolaly senzaci a řetězovou reakci překladatelů, mezi něž se zařadil pohotově i český překlad Josefa Pražáka v roce 1900. Nerozsáhlý spisek popisuje vývoj a uspořádání athénské společnosti od mytických počátků až po demokratickou reformu a ústavní zřízení athénské obce v 2. pol. 4. století př. Kr. spolu s podrobným vykreslením úřednického aparátu a soudnictví. Pro poznání počátků demokracie jako systému správy státu má toto dílko mimořádnou poznatkovou hodnotu, umocněnou jeho autentičností. Napsal-li je Aristotelés či někdo jiný, není z hlediska jeho obsahu podstatné, protože samo o sobě shrnuje takovou sumu informací o historii starověkých Athén a potažmo Řecka, která je řadí k nejdůležitějším odkazům antického písemnictví. Od doby prvního českého vydání se vynořily z hlubin archivů další zlomky textů, které původní text významně doplnily. Nový překlad prof. Pavla Olivy, předního znalce řecké antiky, který je v pořadí teprve druhým českým překladem Athénské ústavy , přináší poslední verzi doplněnou navíc o fragmenty z pozdějších autorů. Cenným obohacením této nové edice je rozsáhlý poznámkový aparát, usnadňující pochopení historických informací a termínů. sakriti opis