Román Roucho se odehrává v době říše římské za císařů Tiberia a Caliguly, tj. v první polovině 1. století po Kristu. Líčí neobvyklou životní cestu hlavního hrdiny, římského patricije Marcella: Zúčastnil se hostiny na císařském dvoře, kde opilého následníka trůnu hosté oslavovali jako boha. To přišlo Marcellovi k smíchu. Za trest byl proto poslán do nehostinné Gazy v Palestině a ustanoven velitelem tamní římské posádky. Znamenalo to pro něj odloučení od jeho milé dívky Diany i od rodičů, doprovázet ho směl jen věrný otrok Demetrius. Mezi povinnosti posádky římské pevnosti v Gaze patřilo udržovat v Jeruzalémě klid o velikonočních svátcích. Marcellově setnině navíc připadl úkol skutečně „historický“ – ukřižovat Ježíše Krista. Tak se k němu, do jeho vlastnictví dostalo Kristovo roucho. Nebyl to ovšem pouhý kus látky. Brzy se ukázalo, že na toho, kdo se ho dotkne nebo se do něj obleče, mocně působí. Roucho začíná tedy v Marcellově životě zaujímat čím dál tím důležitější místo, až dramaticky změní celý jeho život…//Roucho (poprvé vydáno v roce 1942) může někomu vzdáleně připomínat slavný Sienkiewiczův román Quo vadis? V anglicky mluvících zemích se ho ve 20. století prodalo přes tři miliony výtisků, přeloženo bylo také do mnoha jazyků. Za druhé světové války ho v nacistických zajateckých táborech rozšiřovala křesťanská organizace YMCA.