Spontánní předčasný porod představuje závažný problém jak z hlediska medicínského, tak z hlediska socioekonomického. Základním patogenetickým projevem spontánního předčasného porodu je subklinicky probíhající chronický zánětlivý proces, který se týká nejen matky, ale může postihnout i plod. V tomto případě pak hovoříme o tzv. fetální zánětlivé odpovědi, která s sebou nese vyšší riziko dlouhodobého handicapu dětí.
Zásadní význam proto má jak predikce předčasného porodu, tak predikce fetální zánětlivé odpovědi. Vzhledem k chronicitě procesu je snaha o co nejčasnější záchyt změn pomocí ultrazvukové cervikometrie a různých laboratorních vyšetření. Spontánní předčasný porod představuje několik vzájemně se prolínajících klinických jednotek/forem, a to spontánní předčasný porod s kontrakcemi, předčasný odtok plodové vody a inkompetence děložního hrdla.
Primární prevence předčasného porodu zatím neexistuje. Nejvýznamnějším nástrojem sekundární prevence je v současné praxi využití ultrazvukového hodnocení délky děložního hrdla (cervikometrie). V případě inkompetence děložního hrdla se velmi efektivním jeví podávání progesteronu. Cílem autorů publikace je nastínit aktuální principy přístupu k této problematice z hlediska běžné denní praxe.