Václav Hons (* 1938) je známý český básník, jehož knižní debut vyšel v roce 1962 (Co je před očima). Vzápětí byl přijat do tehdejšího Svazu československých spisovatelů (spolu např. s Josefem Hanzlíkem, Ivanem Wernischem, Václavem Havlem, Jiřím Grušou). V roce 1964 byl zařazen do proslulého modrého Slovníku českých spisovatelů, od Kosmy až po výše zmíněnou nejmladší literární vlnu. V dalších letech vydal Václav Hons na dvě desítky knih poezie (např. Chodec, Černé milosti, Za kloboukem déšť, Zkapalněná křídla a další). Napsal také několik stovek písňových textů, zvláště šansonů, například pro Karla Gotta, Hanu Zagorovou aj. Nejznámější jsou asi Neposlušné tenisky pro Lucii Bílou. Po patnáctileté odmlce vydal v rychlém sledu deset básnických sbírek (NU CO, LEDA ŽE, TAK JO, VYŽENEŠ DVEŘMI STĚHOVAVÉHO PTÁKA, VRÁTÍ SE OKNEM OKŘÍDLENÝ ŠAKAL, HODINOVÁ VĚŽ, CHOZENÍ PO ALENKÁCH, ASKLÉPIOVI DEJTE KOHOUTA, KÁPNI BOŽSKOU, SLAVÍK VE ZBYTKU NOCI a básnickou poemu VODNÍ HUDBA, věnovanou osobnosti Georga Friedricha Händela, všechny vyšly v nakladatelství Radix v letech 2015 až 2019). Nová básníkova kniha, už jedenáctá po dlouholeté přestávce, obsahuje i verše, jejichž slova dlouho čekala na své probuzení, na své blíženecké znamení, na svůj narozeninový kontext... Vnímejte je jako malé poselství, které se nejhlouběji posílá v slabikách metafory. Zdá se, že několik veršů si měkce potykalo i s vesmírem... Nu co, na jeho tvůrčí cestě držme básníkovi palce štěstí schované v pěstích. Vždyť se nám svěřuje i se svou nejistotou, se svým strachem, vždyť báseň přichází z vesmíru slov, kde hledala svého nedokončeného boha... Vloni na podzim obdržel Václav Hons za celoživotní básnické úsilí CENU UNIE ČESKÝCH SPISOVATELŮ.