Kurt Gebauer je sochař, malíř a fotograf. A občas také spisovatel. Proto vám přinášíme knihu jeho básní, snů a dalších textů, které osobně ilustroval. Součástí je také text Lenky Klodové, který vás nechá nahlédnout pod pokličku jeho učitelské dráhy.

Jak jsem psal

Psal jsem vždycky, ale nepublikoval. Když nikdo nechce, tak coby. Tak konečně někdo chtěl. Psal jsem si v mládí deníky, poznámky s kresbami na cestách, psal jsem dopisy mamince, mé ženě atd. Mimoto textíky, básničky – ve vlaku, v hospodě na malém pivu, když se mi něco zdálo, co jsem si stačil zapamatovat. Zlepšovatelem mého psaní byl prof. Brejník – češtinář na Sochařsko-kamenické škole v Hořicích, který s námi trénoval různé druhy textů. Například úvahu nebo popis pracovního postupu tak, aby tomu každý rozuměl. Dalším důležitým učitelem pro mě byl František Kafka, tedy pardon Franz Kafka. Jeho nekonečné věty mě fascinovaly a já to pak také někdy přeháním, a tak sem tam dám tečku. Co se týče veršů, když jsem byl na vojně u pontoňáků, tak tam mi přinesl svobodník, absolvent filosofické fakulty UK, francouzské básníky. Byl jsem fascinován a při noční strážní službě jsem si je recitoval a také vymýšlel své verše. Rimbaud, Verlaine, Baudelaire, Apollinaire. Jinak mě mnozí básníci moc nebaví. V poslední době jsem psal trochu drsňáckých básniček, cvičení na „R“ pro vnoučata nebo trochu té existenciální politiky. Ale to až jindy. V této knize nabízím trochu esejí o tom, co se mi zdá být divné, až nebezpečné. Třeba to někomu pomůže se vzpamatovat, nebo když ne, tak se někdo třeba pobaví. Nebo naštve. To už se též stalo.

\n
1. \n
   \n
   1. 2021 Kurt Gebauer
   \n
   \n
\n