Mandel v podání Pavla Kohouta = dva svazky shrnujících patnáct her, které napsal mezi lety 1957-2020

1 – 7
* Taková láska (1957)
Připsáno in memoriam hercům Janě Dítětové, Josefu Vinklářovi a Valtru Taubovi, pro něž byla napsána

• Cesta kolem světa za 80 dní (1961)
  Připsáno in memoriam režiséru Václavu Lohniskému, který se vsadil, že přepis pro scénu je nemožný

• Dvanáct (1963)
  Připsáno herečce a celoživotní přítelce Marii Drahokoupilové

  
  



• August August, august (1967)
  Připsáno mé „manžetě“ Jeleně Mašínové, zvané Zet

  
  



• Válka ve třetím pochodí (1971)
  Připsáno všem, kdo se mnou prožili Pražské jaro 1968 i Chartu 77

  
  



• Ubohý vrah (1973)
  Připsáno in memoriam herci a příteli Jiřímu Adamírovi, který „svou“ broadwayskou roli nesměl hrát

  
  



• Ecce Constantia! (1989)
  Připsáno in memoriam celoživotnímu příteli a mentoru, režisérovi Luboši Pistoriusovi

  
  

8 – 15
* Nuly (2000)
Připsáno Janu Burianovi, který hru poprvé inscenoval v Plzni a znovu v moskevském MCHATu

• Éros (2002)
  Připsáno Vendule Daňhelové-Kramperové, která mé pozdě, ale včas naučila pracovat s počítačem

  
  



• Arturovo bolero (2003)
  Připsáno Viktoru Polesnému, režiséru mnoha našich scénářů

  
  



• Cyrano!! (2005)
  Připsáno mým dětem a dětem mých dětí jako moje největší divadelní láska

  
  



• Hašler (2013)
  Připsáno Petru Rychlému, že to tak úžasně dlouhá léta hrál

  
  



• Vítězný únor L. P. 1948 (2016)
  Připsáno mně samému, tehdy ještě básníkovi

  
  



• Katyně Lízinka (2018)
  In memoriam Eriku Spiessovi a Juergenu Braunschweigerovi, kteří mé hry a prózy přivedli do světa

  
  



• Valná hromada (2020)
  Vinohradskému divadlu, jehož principál Tomáš Toepfer mě nechal hru přečíst „onlajn“ prázdnému hledišti