Florence Noiville se s Milanem Kunderou seznámila až v jeho zralém věku — v době, kdy se už léta vyhýbal médiím, dávno za sebe nechal mluvit pouze své dílo a svět si užíval coby všímavý pozorovatel a pozorný společník. Během návštěv u spisovatele doma, schůzek v kavárnách a společných večeří, z vyprávění manželky Věry a jeho přátel stejně jako při četbě jeho knih tak před autorkou vyvstával proměnlivý obraz Milana Kundery: každý nový detail z jeho díla, nostalgické zastavení nebo nečekaná poznámka jej nasvěcovaly z jiného úhlu, podtrhávaly jeho spletitý život i komplexní umělecký odkaz. V proudu vzpomínek, literárních výletů, historického kontextu, fotografií a úvah tak před čtenářem vyvstává mnohovrstevnatý literární portrét výjimečného člověka, v němž se Florence Noiville pokouší zachytit jeho odkaz i odraz — psaním. „Jak směšný nápad!“ glosoval to sám Milan Kundera. sakriti opis