Maria Montessoriová (1870–1952) byla významná italská lékařka, antropoložka a pedagožka. Jako jedna z nejpozoruhodnějších žen první poloviny 20. století byla nominována na Nobelovu cenu míru. Ve svých názorech navázala mimo jiné na Komenského. Při výchově malých dětí kladla důraz na propojení mezi domovem a školou, pěstování představivosti a cvičení praktického života, péči o sebe sama a o prostředí, rozvoj samostatnosti, společenských vztahů a tělesné zdatnosti. Její metody i dnes korespondují s nejnovějšími poznatky psychologie a pedagogiky. Kniha Od dětství k dospívání je jedním z jejích stěžejních děl. Ukazuje, jak je montessoriovská představa „alternativní“ výchovy a vyučování a vůbec reformy školství stále aktuální. Mezi autorčiny nejzásadnější myšlenky patří požadavek, aby v dítěti byla pěstována přirozená potřeba rozvoje, a tím vzdělání. Nikdo by se podle Montessoriové neměl učit z donucení a kvůli prospěchu a kusu papíru, který mu zajistí dobré postavení, ale v zájmu osobního vývoje i rozvoje celé společnosti. Vzhledem k roku prvního vydání tohoto díla (1948) je nezbytné na některé reálie a myšlenky pohlížet z dobového hlediska. Přesto Maria Montessoriová předběhla dobu tím, jak prosazovala, aby se školství a metody vzdělávání přiblížily životu, a jak kladla důraz na výchovu mládeže v úctě k člověku a světu.