Básnická sbírka Dionýsovo ucho je rozsahem nevelké dílo o dvou částech, které usiluje o reflexi současné doby, jež je postižena různými „patogeny“ (pandemie, dezinformace, štěpící se společnost). Každá z částí na danou problematiku pohlíží z jiného úhlu. Poprvé je to niterné introspektivní ohledávání strachu, podruhé je to duchovní prisma vztahu dvou postav, respektive život v omezeném mikrokosmu; obě části však spojuje snaha najít srozumitelnost ve sdělení jako takovém. Minimalistický přístup k autentičnosti a syrová naléhavost sbírky působí jako rozčeřená hladina reality, v níž to, co je na dně, může stejně dobře být i na povrchu. sakriti opis