Kniha Neviditelný člověk představuje Pavla Hozu po jeho knize historické (Slověnice. Dějinný příběh malé obce na Podblanicku) a prozaické (Uloupená duše) tentokrát jako esejistu, který jde v těch nejlepších stopách české literární esejistiky dvacátého století. Své eseje psal mnoho měsíců pro rozhlasovou stanici Vltava. Témata jeho esejů jsou vždy konkrétní, ale směřují k obecnému. Jsou to - česká krajina, historie a současnost, etická dilemata, rychlost dnešní doby, lidská odpovědnost. Pro Hozu je důležitý jazyk, kterým své eseje píše - esej je pro něj maximálně vycizelovaným slovesným útvarem. Eseje ve svazku doplňují portréty českých básníků, kteří jsou Hozovi autorsky i lidsky blízcí a kteří jsou spjati s literární Cenou Františka Hrubína. Pavel Hoza žije v Benešově kde pracuje jako profesor české literatury na místním gymnáziu a působí jako kulturní organizátor. sakriti opis