V této edici se čtenář setká s dosud knižně neuveřejněnými dokumenty z let 1929–1943, které se mnohdy dotýkají existenciálních zdrojů autorovy „sestry úzkosti“ i pramenů jeho náboženské zkušenosti. Deníky, zápisníky, zápisky, přednášky a esejistické texty mají společného jmenovatele: úsilí o duchovní sebe-výchovu, jež se děje skrze psaní. Čepovy deníkové zápisy tak čtenáři postupně vyjevují jeho vztah k ženám, tvůrčí reflexe i prohlubující se skepsi ke společenskému a kulturnímu vývoji národa. Pracovní zápisky z let 1929, 1931 a 1943 nám dovolují sledovat tvůrčí dílnu autora i jeho pomyslnou knihovnu. V proměnách esejistického stylu se odhaluje zrození Čepova křesťanského personalismu, jehož podoba se utvářela v ustavičném sváru s durychovským a florianovským dědictvím, které určovalo zejména raný styl autorových přednášek. Prameny, uveřejněné v této edici, zaplňují prázdné místo zejména v Čepově okupačním období, v němž se pomalu uzavírala jeho beletristická tvorba a otevírala nová cesta duchovních meditací, které se plně prosadily hned poté, co byl autor nucen v létě roku 1948 odejít do exilu. Studie Petra Komendy zde slouží jako svého druhu doprovodný komentář, jenž se snaží osvětlit Čepovy texty skrze studium dalších pramenů, zejména skrze osobní korespondenci, jiné dochované textové verze a redakční úpravy, koncepty, redakční zápisníky aj. Prostřednictvím dokumentů z Literárního archivu Památníku národního písemnictví (i z jiných archivních institucí) usiluje o průzkum autorovy biografie, proměn tvorby beletristické i esejistické. Edice je pokračováním vydavatelského úsilí CDK, v němž jsou postupně uveřejňovány dosud neznámé texty, které rozšiřují naše poznání této mimořádné osobnosti české katolické moderny.