Pedagogika utlačovaných Paula Freireho rozvíjí teorii vzdělávání přizpůsobenou potřebám těch, kdo jsou v kapitalistické společnosti znevýhodnění a marginalizovaní. Kniha kombinuje pedagogickou a politickou filozofii, nabízí analýzu útlaku a teorii osvobození. Freire se domnívá, že tradiční vzdělávání slouží k udržení sociálního, politického a ekonomického statusu quo, ze kterého těží úzká skupina lidí u moci. K překonání útlaku, který je pro vykořisťovatelskou společnost endemický, je třeba přetvořit vzdělávání tak, aby inspirovalo a umožnilo utlačovaným bojovat za osvobození. Tento nový styl vzdělávání se zaměřuje na zvyšování kritického vědomí, dialog a spolupráci mezi vyučujícím a studujícím ve snaze dosáhnout větší humanizace všech. Podle Freireho je vzdělávání vždy politické a funguje buď k zachování stávajícího společenského řádu, nebo k jeho transformaci.
Teorie vzdělávání a revoluční akce, které nabízí Freire v Pedagogice utlačovaných, jsou určeny radikálnímu publiku, které se angažuje v boji za osvobození od útlaku. Freire se tomuto boji sám věnoval po léta, kdy vyučoval brazilské a chilské rolníky a dělníky. Jeho úsilí o vzdělávací a politické reformy vyústilo v krátké období věznění a následné patnáctileté vyhnanství z rodné Brazílie.
Pedagogika utlačovaných byla poprvé vydána v portugalštině v roce 1968, v následujících letech byla přeložena do mnoha světových jazyků a je třetí nejcitovanější knihou v oblasti sociálních věd.