Monografie, do které přispělo deset domácích i zahraničních autorů, odborníků v oblastech dějin umění a historie, se zabývá různými aspekty uměleckého i politického života chorvatského sochaře Ivana Meštroviće (1883–1962).

Věnuje se kontextu vývoje sochařství v době Meštrovićova uměleckého zrání, zejména během jeho vídeňských studí a působení v Paříži pod vlivem Augusta Rodina. Pozornost také zaměřuje na politický rámec Meštrovićova díla, které formovalo vizuální formu nacionální a státní ideologie někdejší Jugoslávie. Objevné poznatky přinášejí kapitoly o Meštrovićových vazbách na české prostředí a o české reflexi Meštrovićova díla. Autoři shodně poukazují na Meštrovićovo úsilí vyjadřovat se skrze parciální národní či náboženské motivy k obecně lidským tématům a univerzálním humanistickým hodnotám. Zároveň představují Meštroviće jako mezinárodně vysoce úspěšného umělce bořícího bariéry mezi údajnými centry a periferiemi světového umění.

Kniha je dosud nejrozsáhlejší odbornou publikací věnovanou tomuto významnému sochaři v českém jazyce. Přináší řadu dosud nepublikovaných zobrazení, zejména pak snímky Meštrovićových soch od českého fotografa Josefa Sudka.

Všechny texty jsou paralelně v češtině a angličtině.

Součástí knihy je taktéž životopisná chronologie, reprinty textů o Meštrovićovi od předních českých výtvarných kritiků první poloviny 20. století a výběrová bibliografie zaměřená na českou produkci o Meštrovićovi. Kniha vychází u příležitosti stejnojmenné výstavy uspořádané v Galerii hlavního města Prahy ve spolupráci s Muzei Ivana Meštroviće ve Splitu a Záhřebu..