Příběh americké 10. horské divize a historie jejího útoku na Hitlerovu Evropu. Elitní jednotka v bojích probíhajících v podmínkách kruté zimy a vysokých hor. McKay Jenkins vedl řadu rozhovorů s pamětníky a použil mnoho zdrojů včetně deníků a dopisů a vytvořil vynikající dokument o horské pěchotě. Dnes často zapomínáme na strašlivé oběti, které musely přinést předchozí generace, abychom si dnes mohli užívat života. Právě z tohoto důvodu vřele doporučuji tuhle knihu. Pestrá směsice lyžařských nadšenců, novodobých žoldnéřů z evropských zemí a nezdolných přírodozpytců vybojovala v roce 1945 v Itálii mimořádně obtížnou bitvu. To, co ale dosáhli po druhé světové válce, bylo tak úchvatné – mnozí z nich založili lyžařské školy, další se stali vůdčími odborníky v oblasti ochrany přírody – že dějiny začínají zapomínat na to, že kdysi byli také vojáky. Jenkins se snaží objasnit, za jakých neuvěřitelných okolností horská pěchota vznikla, vytváří portréty jednotlivých vojáků a popisuje jejich nikdy nekončící výcvik v Apalačském pohoří a Skalistých horách. Pak čtenáře uchvacuje vyprávěním o válkou sužované Evropě a útoku na Rivský hřbet. „O horskou pěchotu jsem se zajímal z toho důvodu, že její příslušníci hráli významnou roli v hnutí na ochranu přírody,“ tvrdí Jenkins, který si po dva roky intenzivně psal s válečnými veterány. „Tito muži jsou legendami Západu. Nikdo ale neví, co všechno vykonali během války.“ Podobně jako Bratrstvo neohrožených (Band of Brothers), další kniha o druhé světové válce připomínající svou plastičností film, popisuje Poslední vrchol do nejmenších podrobností pochmurnou realitu velké bitvy. Mladíci plní idealismu se stávají tím nejbrutálnějším způsobem muži a čtyři tisíce z nich přitom zahynou. Ačkoliv řada aspektů celého příběhu je dobře známa, Jenkins, který za své „velké vzory“ považuje absolventy Princetonu Williama Howartha a Johna McPheeho z ročníku 1953, mu dodal velikost románu ustavičným zdůrazňováním významu, který pro člověka má příroda. Láska k přírodě také přiměje civilisty, aby se stali členy horské pěchoty a všeobecné znalosti, které při pobytu v ní získali, jim později umožní, aby vynikli za války. Počátek příběhu stejně jako zrod jednotky je spojen se jménem Charlese Minota Doleho, absolventa přípravky a lyžařského nadšence z Nové Anglie, kterému se jako řadovému civilistovi podařilo přesvědčit armádní hierarchii o tom, že specialní horská divize je mimořádně důležitá pro úspěch válečné kampaně v Evropě, kde na Američany čeká dvojí nepřítel, přírodní živel a obtížný terén, stejně jako vojáci wehrmachtu. Jeho argumentům dodal váhu fakt, že hrsta příslušníků finské pěchoty na lyžích byla schopna v zimě 1939-40 srazit na kolena Rudou armádu takřka výhradně jen díky svým nevšedním dovednostem.