Druhá sbírka veršů handikepované autorky navazuje na její prvotinu \"Střípky minulosti\" a prozrazuje opět její vnitřní pocity, při nichž si bytostně uvědomuje, \"že navzdory všem strastem, největší hodnotou je život sám...\"Ve stručném prologu Lucie Štastná Pařilová konstatuje, že verše v této sbírce vycházejí přímo z jejího nitra, což koresponduje i s názvem tohoto souboru. Při psaní básní pak především čerpala z nezapomenutelných životních prožitků, jež jí přinesly poznání, \"že mít sám sebe rád je velmi důležité za všech okolností\" a \"že láska je mocná čarodějka, přestože mnohdy přináší i svá trápení...\" Básnířka tak vyjadřuje nezlomné odhodlání a optimistické přesvědčení, že \"ať nás již v životě postihne cokoliv bolestného, vždy bychom měli sebrat poslední zbytek sil, vstát a opět jít životem dál.\"