Otázka smrti je stará jako filosofie sama. Přesto se nás přední myslitelé tradice od Augustina po Derridu snaží přesvědčit o tom, že o smrti přemýšlet nelze. Kniha Navždy zavřít oči problematizuje tento závěr. Ondřej Kvapil formuluje nevyřčené premisy, na kterých teze o nepochopitelnosti smrti stojí, a přitom ukazuje nejen to, že o smrti přemýšlet můžeme, nýbrž také to, že o smrti, kterou nelze zažít, představit si, ani přemoci vůlí, můžeme jen a pouze přemýšlet - anebo jí zemřít. Za své východisko si bere klasický - trochu pozapomenutý a zároveň mrazivě aktuální - výklad nepochopitelnosti a nesmyslnosti smrti od Jeana-Paula Sartra, přičemž polemizuje s jeho tradičním čtením a nabízí čtení nové. Toto čtení vymaňuje Sartra ze schematické komparace s Heideggerem, demonstruje skrytou souvislost jeho úvah o smrti s těmi Husserlovými a především neudržitelnost velmi rozšířené a dlouho zastávané teze o Sartrově epikureismu. Následně autor analyzuje jeden po druhém Sartrovy argumenty pro nepochopitelnost smrti, vyvrací je a předvádí, o čem vlastně přemýšlíme, když přemýšlíme o smrti: totiž o svém životě samém a o jeho konečném čase, o světě, na kterém se tento život odehrává, a o těch, se kterými tento svět po konečný čas života svého i jejich sdílíme, a také nevyhnutelně o podstatě toho všeho - tedy o otázkách filosofických.