Předností knižního pojednání životaběhu náchodské rodačky Slávy Vorlové (1894-1973), jedné z mála mezinárodně úspěšných českých žen-skladatelek, v kompozici žačky Vítězslava Nováka a Jaroslava Řídkého, je úplnost a pečlivost, s níž hudební publicistka Anna Šerých zachycuje umělkynin tvůrčí vývoj i mimořádně pohnutý lidský osud. V květnu 1945 se Sláva stala svědkem popravy svého muže Rudolfa jednotkou SS. Po nástupu komunistů k moci čelila potupnému ožebračení a režimní šikaně, a zatímco platila statisícové daně z poctivě nabytého předválečného majetku (na nějž se pravidelně sápali stalinističtí mocipáni), pokorně žádala o stokorunové tvůrčí odměny ideologií promořené svazové orgány.
Autorka měla k dispozici puntičkářsky podrobné skladatelčiny deníky, což knize dodává pel autenticity téměř dokumentární. Milovníkům hudby poskytuje historicko-estetický vhled textu cosi jako \"aplikované dějiny české kultury a společnosti 20. století\". Dozvědí se, že pilná Sláva Vorlová a její muž rychle zbohatli, provozovavše čtvero malých obchodů s klobouky a výrobnu, a že se z jejich opulentní a stylově brilantní barrandovské vily stalo počátkem 30. let na celých patnáct sezon vyhledávané centrum domácího provozování soudobé hudby za účasti nejlesklejších tvůrčích osobností své doby. S nástupem \"lidově demokratického\" režimu umělkyně dlouho živořila v nedobrém psychickém stavu, avšak v poslední dekádě života se chytře uchýlila k technikám tzv. nové hudby (dodekafonie, aleatorika), čímž vyrazila z rukou zbraně bezradným (a vůči novým směrům vývoje ve svobodném světě zamindrákovaným) režimním dohlížitelům.
Strhující kniha přesahuje řemeslný rámec pouhého sledu skladatelského vývoje; noří se hluboko za kulisy společnosti, kultury a hudebního provozu tří režimů a je cennou sondou do socialistických svazových manýr (na základě konkrétních situací a doslovných citací dokumentů!) a obžalobou truchlivé éry povinného masového juchání na pozadí širokého spektra soukromých strachů a všudypřítomné autocenzury.
Dnešní čtenář může se znalostí skladatelčiny převážně neveselé biografie dospět k malému dobrému evangeliu: v těžkých dobách se s výhodou uchylujme ke skromným - třeba i hudebním - radostem, jež se (na rozdíl od politických garnitur) nemění, a nacházejme v nich jak pomocníka při nikdy nekončícím hledání smyslu života, tak tolik potřebou psychickou rezistenci.