Kniha představuje výzkum specifického a zároveň sdíleného způsobu komunikace komiksu z pohledu filozofického i empirického. Hypotéza textu spočívá v přesvědčení, že komunikace komiksového kódu se navzdory častému přesvědčení nezakládá v užívání ryze jedinečných typů znaků. Ale jak nám tedy komiks sdělení předává a jaké znaky k tomu používá? Tato kniha se zabývá analýzou používání určitých typů komunikačních nástrojů, především tzv. komponovaného umístění figur (komponu). Dále se věnuje popisu principů, kterými operuje komiksový kód a jež se v různé míře realizují na jeho podobě. Konstituce komiksových textů a povaha sdělení bude nahlížena především na základě míšení funkcí obrazového popisu a textových obrazů.