1. 
   

   stíhací letecký pluk působil v sestavě čs. vojenského letectva 38 let od roku 1951 do roku 1989, kdy byl zrušen. Jeho vznik souvisel se zahájením přechodu stíhacího letectva na proudovou leteckou techniku, kdy k přeškolení na letouny Mig-15 byli dle politických i odborných hledisek vybráni ti nejspolehlivější stíhací piloti, dosud létající na vrtulových letounech S-199. Ti, kteří zůstali, byli soustředěni u nově vzniklých pluků, 4. a 18. leteckého pluku 22. letecké divize na letišti Plzeň Bory. Po tuto dobu byl 4. pluk nadále vyzbrojen letouny S-199 do roku 1954, kdy se jeho personál dočkal přeškolení na Mig-15. Zároveň se přesunul na letiště Pardubice, kde setrval až do konce své existence. Po tuto dobu plnil úkoly
   výcviku a ochrany vzdušného prostoru Československa, a jako ostatní stíhací pluky, také on prošel postupným procesem přeškolování a přechodu na stále modernější a výkonnější leteckou techniku – MiG-15bis, MiG-19S, P a PM, MiG-21F, M a MF. Ty nejmodernější typy – MiG-23 a 29 - však již na 4. stíhací letecký pluk nezbyly.

   
   


2. 
   

   pluk byl zrušen k 31.7.1989, ale v té době ještě nikdo netušil, že během dalších necelých šesti let jej budou následovat všechny ostatní letecké pluky, a letectvo, nyní již české, přejde na zcela odlišný organizační a hlavně radikálně redukovaný model. Převážná většina těchto zrušených pluků se po roce 1989 dočkala veřejně dostupného knižního zpracování své historie, 4. pluk ale dosud zůstal jedním z těch několika, jimž zatím žádná kniha věnována nebyla. Tato publikace se tudíž výrazem snahy o zaplnění jedné mezery v naší letecké historii.

   
   

Zda a s jakým výsledkem se to podařilo, nechť posoudí čtenář sám.